Kapitola 837

„Sakra, Ariel,“ zašeptá Jackson a trochu se třese šokem a úlevou. „Moc se mi po tobě stýskalo – moc mě to mrzí –“

„Promiň,“ říkám, zvedám obličej a silně si povzdechnu, i když mi z očí stále kanou slzy. „Proč se omlouváš?“

„Protože jsem je nechal, aby tě vzali,“ zamumlá, prostrčí ruku skrz tyč a mozolnatým palcem mi utře slzy z tváře. „Jsem tak hloupý-“