Kapitola 838

Jackson mi zavrčí do obličeje, i když se ani nepohnu, vůbec se nebojím. Protože i když ho při tom potvrzení zaplaví strach a hněv, vím, že nic z toho není pro mě. Pro mou babičku možná – ale ne pro mě.

„Hej,“ zašeptám, zvednu ruku a položím mu tvář do dlaně. „Tenhle? Tenhle hloupý kámoš? Nesnáším ho.“

Jackson na mě dlouze zírá, než se rozesměje. „Vážně?“