Kapitola 84

"Samozřejmě sypání," zamumlám a povzdechnu si, když se na něj naposledy podívám, "příliš mnoho. Jako mnohem víc, než se zdá praktické." Zhluboka se nadechnu a na poslední vteřinu si vychutnávám jeho vůni a tlak jeho svalnatého trupu na mě. Váhám, ale pak zvednu ruce a nechám své dlaně přitisknout k jeho bokům, cítím linie jeho šikmých kostí, když pomalu sklouzávám ruce dolů k jeho bokům.

A jak to dělám, jen na okamžik jsem si nechal představit, jak by se pod mými prsty cítila jeho holá kůže.

Lucovým tělem projde tvrdý otřes.