Kapitola 844

Ušklíbne se na mě. „A proč bych proboha souhlasil s vyjednáváním s tebou? Mám tě úplně pod palcem.“

Trochu narovnám ramena a předstírám, že k tomu je potřeba trochu odvahy. „Chceš, abych byla poslušná, že ano, Gabrieli? Můžu ti to dál ztěžovat, nebo…“ Pokrčím rameny. „Mohlo by to být příjemné.“

Gabriel se na mě ušklíbne jako muž, který se rozmazluje s dítětem, a pak se přesune ke stolu a uvelebí se v křesle. V duchu protočím panenky nad tím samolibým princem, který si myslí, že má všechno pod kontrolou. Také se posadím, vezmu si jednu z vinných sklenic a zvednu ji k němu. „Na vaše zdraví, princi.“