Kapitola 845

Gabrielovi se zatajil dech a on se narovnal, když jsem se od něj hrubě odtlačila, udělala krok dozadu a otřela si konečky prstů potažené kyanidem o látku zástěry. „Díky, že jste mi poskytli pokoj s tolika kosmetickými potřebami,“ řekla jsem docela ledabyle, když se mu začalo zadýchávat. „Vazelína je velmi užitečná na popraskané rty a…“ Zamávala jsem na něj konečky prstů. „Zabraňovala pronikání jedů přes kůži.“

„Ty děvko,“ zachraptí a klopýtne dozadu, už mu začíná docházet kyslík. „Zabila – zabila jsi mě?“

„Ještě ne,“ povzdechnu si a zkřížím si ruce na hrudi, zatímco ho sleduji, jak padá na podlahu. „Právě jsem ti dal trochu kyanidu. Protože mám ještě otázky. Zatím nashledanou!“ Zamávám mu, zatímco se mu zavírají oči a on začíná sténat bolestí a zmateně, ruku si klade na hruď, kde mu pravděpodobně začíná bušit srdce.