Kapitola 863

„Měl jsem tě zabít na tom bojišti,“ zavrčí král Atalaxie a upřeně se na mě dívá, „místo abych poslouchal tohohle hloupého kluka, když říkal, že tě dokáže ovládat.“

Král se pomalu pohybuje místností, v jeho rukou se mihotá černý blesk, jak se blíží. S lapáním po dechu udělám krok zpět a natáhnu se po Jacksonovi, o kterém vím, že tam je. Cítím jeho zuřivost, když mě na okamžik přitiskne k hrudi, než mě jemně odsune stranou a začne mě schovávat za svá záda.

„Je to moje luna,“ zavrčí Gabriel. „Já ji ovládám!“ Snaží se ze všech sil stát sám na roztřesených nohou, i když z jeho přerývaného dechu poznám, že není v pozici, aby tam stál, natož aby bojoval. Zaplavuje mě vina, protože je to moje chyba – jed ho tak oslabil –