Kapitola 865

Gabriel se zasměje, tiše a krásně, vezme mě do zápěstí svou teplou rukou a láskyplně mi přejede prsty po kůži. Přeběhne mi mrazení a ve vzduchu kolem nás rozkvetou krásné jiskry, které nám vykouzlí úsměv na tváři.

„Velký požadavek na krále,“ zamumlá Gabriel a shlíží na měkkou kůži na vnitřní straně mé paže. „A na oplátku nemá co nabídnout.“

Trochu se zasměju. „Už jsem tě dnes očistil od Temnoty,“ říkám tiše. „Co ještě chceš?“