Kapitola 869

Země temnoty bzučí v pokojném tichu pod svými trojicí měsíců. Tmavá lasička si položí svůj malý zadek na zem a spokojeně si povzdechne, zvedne čumák k obloze a čichá v chladném nočním vzduchu. Nebo denním vzduchu. Vlastně to neví - tady je to jedno. Začíná se ptát, jestli poblíž neroste nějaké divoké zelí -

BUM.

Lasička zaskřehotá a otočí se na ocase, utíká pryč od čtyřiadvaceti lidí, kteří se náhle objevili naprosto odnikud, každý s náručí plnou kusu jurty nebo nějakého cenného majetku.