Kapitola 878

Otočím se a podívám se mu do tváře. Vidím, jak na mě trochu zděšeně zírá na slzy v mých očích, a vybuchnu smíchy a nabídnu mu ho. „Skous se a uvidíš.“

Udělá, jak mu žádám, ukousne si to nejmenší sousto na světě a pak pomalu začne žvýkat. „Myslím, že je to dobré, Ariel, ale…“

Znovu se zasměju, tentokrát hlasitěji, a přisunu se blíž ke svému kamarádovi, opřem se o něj, zatímco dojídám svou skromnou večeři.