Kapitola 892

„Ahoj, problémy,“ zamumlá Cora a odvrátí mě od pohledu na své nejmladší dítě, které šplhá po mém kamarádovi jako v prolézačkách. „Měly jsme o tebe takový strach!“

„To jo,“ povzdechne si Roger a objímá mě i Coru najednou, což mě donutí se na něj usmát. „Ale očividně jsme se měli prostě uklidnit a nechat to na tobě. Upřímně řečeno, všichni jsme byli tak vystresovaní, když jsme si mohli dát prostě lázeňský den a nechat tebe a Jacksona ukončit tu zatracenou válku –“

„Hele, pomohl jsem,“ říká Jesse a já se usměju, když nahlédnu přes Cořino rameno a vidím ho stát vedle Rafeho, oba zjevně čekají, až nás pozdraví jako poslední, aby mohli vydržet nejdéle. Srdce se mi rozbuší, když je vidím stát bok po boku a vzpomenu si, že se naposledy, když jsem je viděla spolu, pohádali. Ale evidentně se už usmířili.