Kapitola 92

Profesor Alvez se usmívá jako kočka, která právě chytila kanára. "Ach, výborně, kadete Davise. Prosím, podělte se."

Tmavovlasý chlapec si znovu povzdechne a zkříží si ruce na hrudi, když se na nás rozhlíží, zjevně nepříjemné. "Přísaháme tady k mlčenlivosti?" ptá se úzkostlivě. "Nechci se s vámi podělit o to, jestli se toto tajemství, které jsem schovával dvacet dva let, najednou stane veřejně známým."

" V této třídě jsme vázáni našimi vlastními pravidly," říká Alvez a rozhlíží se po nás všech. "Pokud se nás šest rozhodne navzájem přísahat mlčenlivost, pak budeme. Myšlenky?"