Kapitola 930

„Ariel!“ vyhrkl Jackson, „sakra – ne! Nerozcházím se s tebou – říkám jen, že kdybys se mnou nebyla, pochopil bych to – zlomilo by mi to zatraceně srdce, ale tohle není tvoje zodpovědnost –“

Vykřiknu na protest, přitáhnu ho blíž k sobě, objmu ho kolem krku a přitisknu se k němu. „Ne!“ zavrčím zoufale a vyděšeně už jen při pomyšlení na to. „Jsi – jsi kurva můj, Jacksone! Můj! Nikdy tě nepustím, ty idiote, ty –“

Taky se ke mně drží, drží mě tak blízko, že sotva dýchám, a já si najednou uvědomuji, že se teď oba jen bojíme. Bojíme se, že tahle velká změna – tenhle vývoj – tahle Marigold – nás od sebe od sebe oddělí. Zhluboka se nadechuji a nutím svou mysl zpomalit. Moje vlčice se v mé duši obrací, odhaluje břicho Jacksonovu vlkovi, podřizuje se mu úplně a dává mu najevo, že je jeho –