Kapitola 971

„Jsi kluk, Marku,“ říká Pippa tiše a smutně. Zvedne hlavu natolik, aby viděl, jak se dívá na své dítě, slzy jí stékají po řasách a hrozí, že stékají. „Já – já už jedno dítě mám, další nepotřebuji. Promiň – jsem krutá, ale…“ zhluboka se nadechne a zvedne k němu oči, ústa se jí trochu třesou. „Tohle pouto nepřijímám, Marku. Já – já nemůžu. Je to moc těžké – mám Alfu, kterého mám moc ráda, a on… Musím se na ten vztah soustředit, než se mi to všechno zhroutí před očima. Promiň… Moc se omlouvám, že ti způsobuji bolest, ale ne.“

Prudce se otočí, rychle vyjde z výklenku a vrátí se chodbou ke svému pokoji, hlavu má skloněnou.

Mark ji pozoruje, dokud ji už nezmizí z pohledu, srdce ho bolí touha vidět ji odcházet, jeho vlk vyje, aby se vrátila. Ale i když vlk uvnitř vyje, štípe a škrábe ho a naléhá na něj, aby se za ní vydal, Mark si drží své místo.