Kapitola 142 Mimo čas

Po triumfu v aukci jsem celou neděli strávil studiem. Kolem půlnoci jsem konečně odložil knihu o použití AI při hodnocení rizik, když už jsem nemohl udržet oči otevřené.

Stále oblečený v džínách a tričku jsem se zhroutil na postel a spal, dokud nebyl čas se v pondělí ráno připravit do školy.

Když jsem dorazil do školy, uviděl jsem Amy sedět na lavičce u stromu, kde jsme se vždycky potkávali. Poznal jsem, že pláče, jakmile jsem vystoupil z auta.