Kapitola 127
Killianův pohled
Zavrtěla jsem se na posteli a zhluboka se nadechla. Byl jsem nucen otevřít oči, když mi sladká vůně mého druha pronikla do nosních dírek a zesílila mé smysly.
Zasténal jsem do těch nejjemnějších hnědých vlasů, které mě lechtaly na tváři. Musel jsem potlačit smích nad hladovou ženou vedle mě a nad způsobem, jakým byly její dlouhé přirozené kadeře rozházené po posteli. Spala vedle mě, s rukou na mé hrudi a hlavou vedle mé. Byla krásná.