Kapitola 37
Killianův pohled
Stál jsem jako přimrazený. Bylo to, jako by mi vytekla každá krev v těle. Cítil jsem se tak otupělý bolestí, která mě dusila v hrudi. Očima jsem přelétl Sheilinu tvář, zastavil se na jejích rtech a pak zpátky do jejích očí. Moje obočí se na ni zmateně svraštilo a pozoroval jsem ji, jako bych přemýšlel, jestli mě Sheila vážně jen odmítá.
Její pevný pohled a vážnost mi prozradily, že myslela vážně každé zatracené slovo, které řekla. Odmítla mě. Ale je to úplně zbytečné, když nepřijmu její odmítnutí.