Kapitola 139
Pohled Sheily
Srdce mi poskakovalo v hrudi a najednou jsem nemohl dýchat, když se na mě jeho zlaté duhovky vrtěly s nepopsatelným pohnutím v jeho hloubce.
Vystřelil jsem vzpřímeně na postel, vlasy a tělo jsem měl vlhké od potu pod noční košilí. Byl to jen sen. Několikrát jsem se zhluboka nadechl, položil si ruku na hruď a snažil jsem se uklidnit své těžké lapání po dechu. Ale prostě jsem nemohl. Ani jsem nedokázal potlačit vibrace ze svého těla. Nevěděl jsem, jestli to bylo ze strachu nebo zmatku.