Kapitola 154
Pohled Sheily
Pohyboval jsem se na koni rychleji, dokud jsme nedojeli k Pevnosti. Projel jsem kolem válečníků roztroušených po areálu Pevnosti, měl jsem na sobě podobné oblečení z Kruhu a polovinu tváří zakrytou. Slezl jsem z koně a nechal to válečníkovi.
Pevně jsem se chytil za šaty a spěšně jsem procházel chodbami. Jít tak rychle, jak jsem mohl. Nemohl jsem se dočkat, až se dostanu do své komnaty. Slyšel jsem za sebou volání Kali a Sybil, ale nedokázal jsem se teď vypořádat s žádnými jejich nesmysly. Nemohl jsem dovolit, aby mě takhle někdo viděl, nebyl jsem ve správném duševním rozpoložení.