Kapitola 184
"Musíš ji odmítnout. Víš, že jsem do ní šíleně zamilovaný. Je to jediné, co mám! Nemůžeš ji přijmout jako svou osudovou družku!" Aldrikův hlas praskl frustrací a syrovým hněvem.
V tu chvíli se Aldrikovi smazala hranice mezi Alfou a Betou, protože málem zapomněl, že mluví s Randallem, svým Alfou. Jeho agónie byla zřejmá v jeho očích, protože v nich byla muka a agónie, kterou jeho slova nedokázala rozeznat.
"Dávej si pozor na svůj tón, Aldriku!" Rozkaz Alfa Randalla zaburácel, jeho hlas zahřměl na jeho Betu a nedával prostor pro argumenty. "Víš, co by znamenalo odmítnout mého osudového druha? Uvědomuješ si vůbec důsledky toho všeho?" Zeptal se a jeho mořské zelené oči se zavrtaly hluboko do Aldrikových oříškových očí.