Kapitola 65
Pohled Sheily
Moje oči pronikly přímo do duše Lorenzových hlubokých purpurových očí, které jasně pálily. Slyšel jsem jeho hlas, jak mumlal skandování v jazyce, který jsem nikdy předtím neslyšel. Pořád souvisle mumlal, jeho jemný hlas mi pronikal do uší, napadal mou mysl a rozléhal se ve zdech mé duše.
Zasténala jsem bolestí. Bolelo to, hrozně to bolelo. Bylo to, jako by si ostře špičatý meč razil cestu do nejhlubší, nejtemnější jeskyně mé duše. Lorenzo nepřestával zpívat, jeho velké ruce sevřely moji tvář ještě pevněji, když přinutil svůj planoucí pohled do mého.