Kapitola 70
Killianův pohled
Nevím, proč mi tak hlasitě bušilo srdce, v jejích slovech bylo něco, co mě děsilo. Ale poslouchal jsem tiše.
"Opravdu nevím, Killiane," zamumlala po dlouhém mlčení. "Tvrdě jsem spal ve své komnatě, když mě probudil kouř z ohně. Mezitím se oheň rozšířil." Odmlčela se a po tvářích jí stékaly slzy. Oprášil jsem to a poslouchal, jak pokračovala. "Sáhl jsem ke dveřím, ale byly zamčené. Někdo mě zamkl a chtěl, abych zemřel v tom požáru."