Kapitola 50

Když jsem poděkoval prvnímu za to, že mi podal můj příbor, Maxova matka vypadala připravená k prasknutí. Na čele jí vyskočila malinká žilka; pokud se nepletu, Max se málem udusil smíchy.

Zdá se, že mému příteli připadá legrační, že se k tomu tak úplně nehodím, a miluje, když má od své matky zvýšení. Já to mám naopak. Chci, aby mě Catherine, Maxova matka, měla ráda.

Ale zdá se, že se rozhodla mě nemít ráda. Pořád na mě zírá, kdykoli se na ni usmějem.