Kapitola 164 Obvinění

Alexandrův pohled

Zvedl jsem šipku a otáčel si s ní mezi prsty, zatímco mi moje PR pracovnice brečela na uši. Můj domov se nikdy necítil tak bezútěšně a prázdně. Všude bylo ticho. Trochu moc ticho. Byl jsem sám se svými myšlenkami a bylo to hrozné.

"...Pane?!"