Kapitola 6 Zakázaná potěšení
POV Samanthy
Interkom na mém stole zabzučel.
"Samantha," naplnil vzduch sexy hlas mého šéfa. "Teď moje kancelář."
Ach jo. To neznělo dobře. Pracoval jsem pro Alexandra dva dny. Dva pekelné dny. Nebyl jsem si jistý, jestli dělám dobrou práci. V posledních dvou dnech na mě křičel. Nebyla to moje chyba, že jsem nebyl vyškolen - pro tuto práci. A byl to zatracený perfekcionista.
Povzdechl jsem si, narovnal si sukni a nakráčel do jeho kanceláře. Seděl u svého stolu, pohled měl divoký a rozzlobený, když na mě zíral.
V ruce měl tablet. Našpulil jsem se, když jsem se k němu přiblížil. Nesmírně jsem na ten tablet žárlil. Musí to být v jeho rukou, pod těmi prsty.
Ty silné prsty, které mi před dvěma dny plácly do zadku. Alexander se mě od té doby nedotkl. Můj klient mě také opustil jako peklo. Nezáleželo na tom, kolikrát jsem se dotkl sám sebe. Nebylo to tak příjemné, jako když se mě jeden z obou mužů dotkl.
"Říkal jste mi Gav-pane Donovan?"
Nemyslel jsem si, že je to možné, ale jeho oči se ještě více zúžily.
"Co mám v plánu na jedenáctou?"
Zamračil jsem se a poklepal si na tvář ve snaze si vzpomenout. "Schůzka s reklamním týmem?"
"Tak mi to řekni, Samantho," přitiskl jsem svá stehna k sobě při zvuku svého jména. "Proč mi společnost Nicholas poslala e-mail, aby potvrdila schůzku plánovanou na jedenáct."
Uh.. Sakra. Asi jsem špatně umístil načasování a tak.
Nervózně jsem se na něj zasmál. "Ach, asi jsem pokazil načasování. Pošlu jim-"
Když se zvedl, jeho pěst zasáhla stůl. Polkl jsem a sledoval, jak vstává. Sakra, dokonce i oblek, který měl na sobě, vypadal, že by se roztrhal na kusy, kdyby se jen pohnul.
"Nejsem si jistý, slečno Caldwellová," zasmál se a zatahal za kravatu kolem krku. "Proč sis myslel, že sis mohl dovolit být v mé práci nonšalantní?"
zamrkal jsem. Proč proboha zněl naštvaně? Byla to jednoduchá chyba.
"Jediné, co musím udělat, je přeplánovat," řekl jsem a zmateně roztáhl ruce. "Nechápu, o co jde."
"Hlavní je, že tvá nedbalost pro mě nevěstí nic dobrého!"
"Všechno kvůli schůzce?" Ušklíbl jsem se a obrátil oči v sloup." Podívej, Alexandere, není třeba zacházet příliš daleko -" "Pro tebe je to pan Donovan," odsekl.
"Říkám ti Alexandro od mého narození!" zakňučel jsem."
Proč ti musím říkat Donovan? Je to tak zvláštní a zníš jako starý muž –“
Slyšel jsem, jak zamumlal kletbu, než si stáhl ruku po tváři. "To je ono. Máš padáka Samantha."
Jeho slova zastavila mé tápání.
"Co?" Vykašlal jsem se.
"Máš padáka. Najal jsem tě jako laskavost pro Caldwella, ale sakra nemůžu snést rozmazleného spratka!"
"To nemůžeš!" zakřičel jsem a hnal se k němu. Sáhl jsem po jeho paži.
"Naposledy jsem to kontroloval," protáhl, "já jsem tady šéf,"
"Prosím," prosila jsem a zavrtěla hlavou. "Nemůžu dostat padáka! Táta mě přiměje vzít si Chada!"
Oči se mu zúžily do štěrbin. "On je?"
"Ano!" brečela jsem. "Pořád říká nesmysly o tom, že potřebuji disciplínu. Nechci si toho chlapa vzít!"
"Nejsem blázen, Samantho," zamumlal Alexander. Byl jsem to jen já, nebo se nakláněl blíž. "A tvůj otec má pravdu. Jsi rozmazlený spratek, který potřebuje disciplínu."
Disciplína. Způsob, jakým to slovo řekl, mě přivedl k myšlence, že mě naplácal ve svém autě. Olízl jsem si rty a zamumlal.
"Tak mě ukázni."
Vzduch zhoustl, jak jeho oči pálily mou kůži všude, kam šel. Padly na mé rty, pak se přes ně přesunuly až k mým vzdouvajícím se prsům a přitiskly stehna.
"Nemáš ponětí, co říkáš," zabručel.
"Chci," zašeptal jsem, uzavřel mezi námi vzdálenost a přitiskl se k jeho tvrdému tělu. Jeho svaly naskočily při mém dotyku a já ze sebe vydal tiché předení uspokojením. "Discipuj mě, Alexandre."
Než promluvil, vydal tichý dunivý zvuk. "Vylez na stůl. Chci tě na všech čtyřech,"
Ano, tati, chtěl jsem říct, ale kousl jsem se do jazyka. Vylezl jsem na jeho stůl, vědom si jeho pohledu, a zvedl si sukni, abych odhalil svůj zadek.
Zasyčel a dal na něj výprask. "Nežádal jsem tě o to!"
"Omlouvám se," zakňučel jsem a těžce dýchal, když jsem očekával jeho další krok.
Naplácal by mě jako před dvěma dny a možná bych ho tentokrát přiměla dotknout se mé kundičky. Zavřel jsem oči a sténal, když jsem si představoval, jak mě šuká svými prsty.
Byla to taková špinavá věc. Myslel jsem na nejlepšího přítele svého otce, muže dost starého na to, aby byl mým otcem ve všech směrech. A přesto jsem dokázal myslet jen na to, jak ze mě šuká denní světlo.
"Klid!" Alexander vyštěkl.
Ohlédl jsem se za sebe, abych viděl, jak zvedl pásek a švihl mě po zádech.
"Co to děláš?!" vykřikl jsem, bolest mě přiměla pevně zavřít oči.
"Discipovat tě!" Zavrčel a znovu a znovu mě šlehal po zadku svým páskem.
"Alexander." Vzlykala jsem a po tvářích mi stékaly slzy. "Alexandře, prosím!"
"Tohle jsi chtěl, že?" Zabručel. "Chtěla jsi být disciplinovaná, holčičko. Tak to kurva vezmeš!"
"Přestaň, prosím!" Brečel jsem, spadl jsem na stůl, neschopný zůstat ve vzpřímené poloze, vzlykal jsem, když mě šlehal po zadku, až to bodalo, abych se i pohnul. "Jsi zrůda! Zbláznil ses!"
Bičování pak přestalo. Jeho velká ruka hladila můj bolavý zadek a já se ho snažím setřást.
"Nedotýkej se mě!" Nedůvěřivě jsem kousla. "Ty jsi blázen!"
Uchechtl se a rozevřel mi stehna, aby odhalil mou kundičku. "Jsem blázen?"
"Ano! Ano, jsi!" Vyjekl jsem, když se mi dva tlusté prsty přitiskly na kalhotky a lehce zatlačily dovnitř. "Ó,"
Oh, bylo to tak dobré, když mě jeho prsty šukal. Otevřenými rty se mi rozléhaly tiché sténání, když jsem zavřel oči, abych si ten pocit vychutnal.
Naklonil se, aby mi zašeptal do ucha. "Tak proč máš mokré kalhotky, holčičko?"