Kapitola 122

"Walter?" zeptal jsem se po dlouhé odmlce.

Několikrát zamrkal a odkašlal si, když se mi podíval do očí, věnoval mi chlapecký úsměv.

"Líbíš se mi, Judy," vyhrkl, až jsem zvedl obočí. "Opravdu tě mám rád. Myslím, že bych se do tebe mohl potenciálně zamilovat."