Kapitola 229

"Nan..." zašeptal jsem. "Co je to?"

"Je mi to tak líto..." řekla chraptivě, když ode mě odtáhla oči, aby se podívala do země. "Ale já tady zůstat nemůžu..."

"Počkat co?" zeptal jsem se a zvedl obočí. "Proč ne? Co se děje? Prosím, mluv se mnou.."