Kapitola 4 Těhotná

"Probuď se!"

Emma se okamžitě probrala ze spánku, když na její tvář dopadla hlasitá facka. Rukou si zakryla tvář, rychle se posadila na postel a podívala se na viníka.

"Vytáhni tam svůj líný zadek!" Evelyn nařídila a pak odešla ze svého pokoje, jako by se nic nestalo.

Oči se jí zvlhly, když ji tvář štípala od facky, kterou najednou dostala, nevěděla proč. Kvůli Alexandrovi se už rozplakala, teď je to jeho matka, kdo jí tentokrát fyzicky ubližuje.

Evelyn byla vždy nerozumná, ale v tu chvíli si myslela, že je vlastně blázen.

"Na co čekáš? Pojď rychle sem!" vykřikla Evelyn.

Už neztrácela čas, protože ji nechtěla víc rozhněvat. Stejně jako od včerejška se neobtěžovala znovu si umýt obličej a upravit si vlasy, když vyběhla ze svého pokoje, aby šla tam, kde byla stará žena.

"Podepiš to," řekla Evelyn a hodila si papír a pero na obličej, jakmile se před ní zastavila a lapala po dechu. "Podepiš to a hned odejdi. Už nikdy nechci vidět tvůj otravný obličej," dodala Evelyn.

Její tvář zbledla, když se její tělo chvělo, když viděla slova napsaná na papíře. Oči jí okamžitě slzely a podívala se na Evelyn krví podlitýma očima.

"To nepodepíšu," řekla s plným odhodláním.

Přestože její manžel včera večer řekl zraňující věci, nehodlala se s ním rozvést jen kvůli tomu. Milovala ho pět let a nemyslela si, že by ho mohla opustit, i když její láska nebude opětována.

"Milión dolarů za odškodnění. Podepište to a peníze budou okamžitě vaše," řekla Evelyn.

Založila si ruce a zkřížila nohy, zatímco na ni temně zírala. Nenuceně jí to říkala, jako by jí jen přikazovala umýt nádobí výměnou za malý obnos peněz.

Emma silně zavrtěla hlavou.

Už se rozhodla a už to nikdo nezmění. Neopustí Alexandra, ať se děje cokoliv. A jeden milion? To není nic pro ni!

"Je mi líto, ale s Alexandrem se nerozvedu," řekla tvrdošíjně.

"Opravdu?" Evelyn zvedla obočí. "Ale co když ti řeknu, že se s tebou chtěl rozvést? Budeš se mu ještě nutit?"

Našpulila rty a stále vrtěla hlavou: "Prosím, nenuť mě, mami. Nikdy nepodepíšu rozvodový papír!" zasyčela.

Evelyn zbystřil oči, "Jsi opravdu velmi sobecký člověk. Dříve za tebou přijde a podá ti rozvodový papír. Teď to dělám předem kvůli tobě."

Emma zaťala pěsti. Její oči přistály na podlaze s kobercem, jak se jí prudce bušilo v hrudi. "Nerozvede se se mnou," zamumlala.

"Včera v noci nešel domů, že? Hádej, kde minulou noc spal?"

Z tváře jí vytryskla krev. Slyšela, jak se Evelyn zasmála, ale neodvážila se zvednout hlavu, aby se jí podívala do očí.

"Řeknu ti to. Včera v noci strávil noc se Sophií. Když odsud včera odcházeli, šli rovnou za Sophiinou rodinou, aby si promluvili o svém manželství."

Cítila se, jako by byla potřísněna kbelíkem ledu a její tělo okamžitě zmrzlo. Slyšela tlukot svého srdce a najednou se jí v krku udělal knedlík.

Zvedla hlavu a energicky zavrtěla hlavou. "Lžeš..." řekla chraplavě, když se jejich pohledy setkaly

Evelyn se na ni jen posměšně podívala, jako by si její reakci užívala. Emma na oplátku zírala na starou ženu. Její oči byly plné podezření. Otevřela ústa, aby něco řekla, když někdo vtrhl dovnitř a odkráčel do obývacího pokoje, jako by jí patřila vila.

Emmě potemněly oči.

Okamžitě jí bleskly hlavou obrazy, jak spolu s Alexandrem odcházejí z vily.

"Promiň, že jdu pozdě, mami! Byla jsem tak unavená ze včerejší noci a zaspala jsem..." řekla Sophia s vědoucím úsměvem. Pak se k ní otočila a oči jí zajiskřily, jako by viděla něco zábavného. "Ty musíš být Emma. Omlouvám se, jestli jsem včera v noci odešla brzy, aniž bych se ti představila. Ale Alexander tak toužil odejít se mnou..." na tváři se jí objevil arogantní úsměv.

Emmě ztěžkl dech. Přimhouřila oči a řekla: "A ty jsi hrdá na to, že jsi milenka?" zasyčela.

"Emmo! Ty vsadíš! Co to říkáš?!" vykřikla Evelyn naštvaně.

"Uklidni se, mami. Koneckonců, brzy se rozvedou, takže nebudu ovlivněna jejími slovy," zasmála se Sophia.

Evelyn se okamžitě uklidnila . Usmála se na ženu a přemluvila ji, aby se posadila vedle ní, "Opravdu se nemůžu dočkat, až budu tvoje tchyně! Musí být hezké mít úžasnou snachu, na rozdíl od někoho..." řekla a pak se na ni podívala.

Emma se zaťala, když sledovala ty dvě ženy, které se k sobě dívaly tak blízko. Najednou ji napadlo, jestli ta žena zná Alexandrovu rodinu ještě předtím, než vstoupila do jejich života.

"Já taky, mami. Jsi jako moje druhá matka od té doby, co jsem vyrůstala s Alexandrem a byla s tebou od malička," odpověděla Sophia na otázku v hlavě.

Evelyn se na ni podívala. Pak se usmála, než se podívala zpět na Sophii. "Proč jí nedáš svůj dárek, Sophio? Jsem si jistá, že se jí to bude líbit," navrhla.

"Ach, ano. Málem bych zapomněla," Sophia jí pak rychle podala obálku. "Tady je můj dárek pro tebe. Ukázala jsem ho Alexandrovi a opravdu se mu moc líbí. Tak doufám, že i tobě," ušklíbla se.

Emma jen tupě zírala na obálku a nepohnula se ani o píď.

"Vezmi si to. Sophiina ruka je unavená," řekla Evelyn.

Přesunula pohled na starou ženu, než se na ni lehce usmála. "Ne, děkuji, nic nepotřebuji."

Už se chystala odejít, když najednou Sophia vstala. Vstala a popadla ji za zápěstí.

"Počkej! Nejdřív se podívej na tohle."

Předměty jí pak spadly z nohou a její tělo ztuhlo, když viděla na podlaze několik obrázků Alexandra a Sophie.

"Ach, je toho víc," zachechtala se Sophia a vytáhla z tašky další malou obálku.

Oči se jí okamžitě naplnily slzami. Když se dívala na ultrazvuk, cítila se, jako by jí srdce roztrhli a rozdrtili na malé kousky.

Silně zavrtěla hlavou, odmítala uvěřit tomu, co má před sebou. "Žádný!" rty se jí chvěly.

Slyšela, jak si Evelyn odfrkla: "Nechceš zničit rodinu, že? Alexander se brzy stane otcem a tvoje existence blokuje jeho štěstí vytvořit šťastnou rodinu. Pokud ho opravdu miluješ, rozvedeš se s ním a necháš ho vzít si ženu, kterou opravdu miluje."