Kapitola 7 chybí

Chybějící

"Jste si jistý?" Alexanderův hlas zchladl, když sevřel telefon pevněji.

"Ne, protože jsem jen letmo zahlédl její obličej," odpověděl Vince.

Jeho čelist ztvrdla, jak jeho oči zbystřily. Chtěl se teleportovat a vykroutit Vinceovi krk za to, že řekl, že si není jistý. Měl by si být jistý!

"Následujte ji. Jsem na cestě tam," nařídil.

Nečekal na jeho odpověď a hovor rychle ukončil. Pak okamžitě vybočil z auta jedoucího na letiště.

Jeho hruď se náhle prudce napumpovala, když si připomněl její náhlé volání dříve. Přimhouřil oči. "Co teď děláš?" zamumlal.

Okamžitě se v něm zvedl vztek, když si myslel, že Emma něco chystá. Pamatoval si, jak mu jeho matka doma vždy vyprávěla všechny své plány. I když k tomu byl skeptický, nemohl se v tu chvíli ubránit myšlenkám na svou ženu.

Když zrychloval motor, pokusil se zavolat na Emmino číslo, ale bez úspěchu. Bylo to mimo dosah. Neubránil se nadávkám a hodil telefon na brokovnici a řídil své auto plnou rychlostí, o zákon se už nestaral. Jediné, co chtěl, bylo rychle dojet na letiště.

Bohužel štěstí nebylo na jeho straně. Byl zachycen v provozu a jeho vůz málem narazil do auta před ním.

"Fvck!" Alexander udeřil dlaní do volantu. Otráveně si otřel obličej a zamračil se na pohled před sebou.

Pak vystoupil z auta, položil si ruce na obě strany pasu a zamračil se na dlouhou řadu aut před sebou. Ztěžka se nadechl, cvakl jazykem, vlezl zpět do auta, aby chytil svůj telefon, a zavolal Vince.

"Kam jde?" zeptal se, aniž by čekal, až promluví druhá řada.

Po dlouhé vteřině ticha Vince konečně promluvil: "To není tvoje žena," odpověděl.

Alexander se odmlčel. Jeho rty se pootevřely, když se jeho oči překvapením trochu rozšířily. "C-co?" koktal.

Vince se okamžitě omluvil. "Promiň! Spletl jsem si někoho s tvou ženou!" vyhrkl .

"Co?!" zvolal nevěřícně.

Pevně zavřel oči, stiskl si kořen nosu a hlasitě nadával. Opravdu ho chtěl uškrtit.

"Byl to jen planý poplach. Myslel jsem si, že je to ona, protože mají skutečně stejnou postavu a výšku. Nicméně poté, co jsem ji zkontroloval-"

"Ty ji kontroluješ?" zamračil se a v jeho hlase byla cítit nespokojenost.

"Cože? Ne! Jen jsem zkontroloval, jestli je to opravdu ona! Zatraceně Alexander!" Vince okamžitě vysvětlil. "Každopádně to není ona. Ta žena vypadala jako velmi bohatá dáma. Měla na sobě luxusní značky od hlavy až k patě a na očích měla sluneční brýle. Proto jsem si ji spletl jako tvou manželku."

Alexandrovo čelo se svraštilo. Nevěděl, že jeho přítel si myslel, že Emma je obyčejná osoba, a nečekaně se mu to nelíbilo. Nebo spíš jako by to mluvilo jeho ego.

"Nikdy jsem neviděl Emmu nosit takové věci, natož mít diamantový prsten. Protože pokud si pamatuji, byl jsem to já, kdo vybral její snubní prsten, takže to není diamant, natož velmi velký!" Vince pokračoval.

Alexander pocítil chlad, když se nevědomky podíval na svůj prsteníček. Bylo to prázdné. V očích se mu zableskla vina, ale rychle zmizela.

Zacvakl jazykem a setřel vzpomínku, která se mu vynořila v mysli.

"Okamžitě jsem přestal sledovat ženu, jakmile jsem si to uvědomil. Málem jsem zmeškal let!"

"Tak proč mi pořád můžeš volat?" zasyčel.

Druhá linka ztichla a on okamžitě ukončil hovor. Poklepal prsty na volant a přemýšlel, zda pokračovat na letiště, nebo se jen vydat do vily zkontrolovat, zda tam Emma je. Po pár sekundách se rozhodl pro to druhé.

Uhnul s autem, šlápl na plyn a jel zase plnou rychlostí jako odvážlivec. Určitě porušil spoustu zákonů, ale všem se statečně postaví a zaplatí později, až uvidí svou ženu ve vile.

Díky své rychlé a velmi zručné jízdě rychle dojel do vily.

"Emma?" zvolal, jakmile vešel do obývacího pokoje.

Nedostal však žádnou odpověď. V obrovské místnosti bylo jen ticho, takže jeho vila vypadala jako opuštěné místo. Slyšel dokonce cvrčky, když šel po schodech, jako by tam vůbec nikdo nedýchal.

Zastavil svou stopu před Emminým pokojem. Spali v oddělených místnostech a on vlastně nevěděl, jak oba skončili s tímto uspořádáním. Jediné, co si pamatoval, bylo, že po jejich svatebním obřadu okamžitě opustil svou nevěstu, aby se vrátil do práce. A když se vrátil domů, Emma už spala v pokoji pro hosty.

Při vzpomínce na tu noc zavrtěl hlavou.

Tiše zaklepal na dveře a znovu zavolal její jméno: "Emma?"

Ale přesto od ní nepřišla žádná odpověď.

Jeho obočí se stáhlo a pokusil se znovu zaklepat, tentokrát o něco silněji, ale stále neodpovídala.

Jeho hruď začala divoce bušit. Stále znovu a znovu klepal na dveře, až je málem rozbil. Avšak bez ohledu na to, jak silně a hlasitě bouchl, stále nikdo nereagoval, jako by jeho žena náhle zmizela.

Opatrně otočil klikou a pomalu otevřel dveře.

Nevěděl, co by dělal, kdyby tam svou ženu neviděl. Sice tu ženu nemiluje, ale přesto mu záleží na jejím blahu. Je to přece jeho žena. A kromě toho jí v podstatě vděčil za svůj život. Pokud ho nepostrčila, když k němu přijelo rychle se blížící auto, pravděpodobně je už teď buď zmrzačený, nebo ještě hůř mrtvý.

"Emma?" rozhlédl se, ale jeho kroky se náhle zastavily, když si uvědomil, že tam také není. "Kde je?" zamumlal zmateně.

Srdce mu hlasitě bušilo.

Nikdy předtím nebyl tak nervózní. Tedy ne poté, co se stala nehoda, kde před očima viděl, jak Emmino tělo letělo a házelo se na zem jako papír. Tehdy byl tak nervózní, že se mu na okamžik zastavilo srdce, zatímco jeho mysl byla prázdná.

Zhluboka se nadechl, zavřel oči a setřásl traumatickou vzpomínku. Jen se snažil myslet na místa, kam by možná zašla. Nevěděl však o ní nic kromě toho, že nikdy nechodila ráda ven, takže ho nenapadlo vůbec nic.

"Sakra!" zaklel.

Vytáhl telefon a pokusil se znovu vytočit Emmino číslo, ale stále bylo mimo dosah. Pak si konečně červeně vzpomněl, že volala dříve, jen aby ho naštval, že zavěsil poté, co potvrdil, že je to ona.

Naposledy se rozhlédl po místnosti, když jeho oči zachytily něco rozházené na podlaze. Okamžitě svraštil obočí, když viděl, že jde o telefon, který se rozbil na kusy.

Ztuhl.

Okamžitě mu na mysl vstoupila náhlá myšlenka, že Emma byla pravděpodobně zraněna.

Spěšně zvedl každý kus telefonu a rychle odešel z místnosti. Potom pobíhal po vile a hledal ji v každém rohu, ale nikde po ní nebylo ani stopy.

Cítil úzkost, protože neměl ponětí, co se s ní stalo.

Nepromarnil ani podruhé, rychle zavolal cenné papíry pododdělení, aby zkontrolovali bezpečnostní kamery, a pak zavolal Vince, aby přivedl své muže, aby mu pomohli ji najít.

"Zatracená ženská. Za tohle zaplatíš!" zvolal, pak odešel do svého pokoje a šel rovnou do koupelny, aby si zchladil hlavu.

Po osprchování se jeho nervy konečně uvolnily, protože se mu znovu pročistila hlava.

Došel k posteli, kam bez okolků hodil rozbitý telefon, aby ho opravil. Ale jeho oči přistály na prstenu pod papírem uprostřed velké postele.