Kapitola 232 232

"Pokud si opravdu přeješ zůstat s tátou a mámou, můžeš zůstat po jejich boku. Jsem si jistý, že tě ochrání, stejně jako já." Ben souhlasně přikývl a dodal: "Vskutku. Vždy budeš doma naší malou princeznou. Tony a já budeme trénovat a stát se mocnými, abychom tě mohli v budoucnu chránit. Porazíme všechny tyrany, kteří se odváží zkřížit ti cestu!" Donna cítila hluboký smutek, když poslouchala své bratry, protože mluvili, jako by se jejich cesty chystaly rozejít.

Pravdou bylo, že trojčata nebyla nikdy za celý svůj život oddělena, takže Donnu bolelo, když je slyšela mluvit takovým způsobem. Nebyla však z těch, kteří by odhalili svou zranitelnost, a tak se jim podívala přímo do očí a našpulila rty. "Nezůstanu doma. I já si přeji být silná. Chci vás všechny chránit a také Nelly," promluvila a zhluboka se nadechla.

"Zvážím toto rozhodnutí a brzy vám všem o své volbě dám vědět. Je pozdě, takže se zatím odeberu do svého pokoje." S tím už nic neřekla a vstoupila do své komnaty a nechala tam své bratry.