Kapitola 245 245

V měsíční noci si Alfa Kilian všiml neznámého výrazu, který se předtím vyryl na Donnině tváři. Přeběhl mu mráz po zádech, pocit, který si nedokázal tak docela vysvětlit. Jeho pohled instinktivně padl na Nelly, která si zřejmě všimla stejného znepokojivého pohledu, přesto se rozhodla předstírat nevědomost.

Nelly, vždy pasivní pozorovatelka, raději zavírala oči před jejich konflikty, pokud nezpůsobily příliš mnoho zmatku. Věřila v jejich schopnost zvládnout své vlastní problémy bez zasahování.

Ve smečce se třemi dětmi musely nastat potíže. Pokaždé zasahovat by ho nejen vyčerpalo, ale vyvolalo by to také zášť mezi dětmi. Věřil jim, že si své problémy vyřeší sami.