Kapitola 277 277

Donna už to dlouho nevydržela. Byla zmrzlá, hladová a unavená. V tu chvíli chtěla jen zavřít oči a usnout. "Pokud teď usnu, už se možná nikdy neprobudím. Tati, Nelly, Tony, Ben, praděda a babička... moc mi chybíte!" Donně se postupně zavřely oči a začala ztrácet vědomí.

Těsně předtím, než zavřela oči, Donna slyšela, jak Alfa Kilian křičí: "Musíš tam vydržet, Donno!" Donniny oči se náhle široce otevřely. "Tatínek?" zamumlala. Pak se rozhlédla a nikoho jiného neviděla. "Ne! Nemůžu usnout! Nesmím! Táta a máma mě hledají! Nemůžu jen tak usnout! Musím najít způsob, jak jim říct, že jsem tady!"

S touto myšlenkou se Donna ze všech sil snažila zůstat při vědomí a vstala. "Musím jít ke vchodu do jeskyně a říct jim, že jsem tady!" Donna byla vyčerpaná a cítila bolest vyzařující celým tělem pokaždé, když pohnula svalem.