Kapitola 4 4

Alfa Wade na ni padl pohledem a jeho oči byly plné viny a touhy. "Pohrdala jsi mnou někdy, Nelly?" zeptal se a jeho hlas byl zabarvený tíhou lítosti. "Kdyby nebylo zasnoubení s rodinou Morrisů, nebyl bys..."

Ale Nelly ho přerušila pevným a rozhodným hlasem. "Vdala jsem se za něj dobrovolně! Bylo mou volbou se s ním také rozvést. Dědečku, nikdy jsi mě do ničeho nenutil," uklidňovala ho a její slova kapala přesvědčením.

Vina Alpha Wadea zůstala, držela se ho jako stín. Bylo to břemeno, které se nemohl úplně zbavit.

"Nelly..."

"To je v pořádku, dědo. Minulost je už za námi. Nemusíš za mě nést břemeno viny. Kromě toho, bez ohledu na to, koho si vezmeme, nikdy opravdu nemůžeme vědět, jestli spolu zůstaneme navždy. Není to požehnání, že mi Bůh dal tři krásné děti?" zeptala se Nelly a její hlas byl zabarvený náznakem sebeútěchy. Věděla, že se také uklidňuje, ale potřebovala se posunout vpřed.

Alpha Wade přikývla a potvrdila její slova. "Máš pravdu. Bez ohledu na všechno ty děti patří také rodině Jacksonových. Postarám se o to, abych vás všechny vychoval, ať to stojí, co to stojí."

Nelly k němu přešla, chytila ho za paži a hlavu měla jemně položenou na jeho rameni. "Dědo, to nemusíš. Vydělal jsem si nějaké peníze, když jsem byl v zahraničí, takže by to mělo stačit. Měl by ses odstěhovat ze svého starého domu a zůstat s námi."

Alpha Wade otočil hlavu, aby se na ni podíval, ve tváři se mu vyryla nejistota.

"Peníze jsou zcela legální! Je to legitimní!" Nelly ho rychle uklidnila a její slova provázela zoufalství.

Teprve potom si Alpha Wade úlevně oddechl. "Neobviňujte mě, Nelly. Už nikdy nesnesu znovu zažít to, čím jsem si v minulosti prošel."

"Neboj se. Vždy tě budu poslouchat. Žiji dobře, tvrdě pracuji a dělám ti společnost," slíbila Nelly.

Tiše se zasmál a v očích se mu zableskla láska. "Nikdy předtím jsem tě neviděl hrát si se mnou stydlivě. Zdá se, že jsi se něco naučil."

"Donna říkala, že ženy, které to umí, mají nejlepší životy," odpověděla Nelly se šibalským zajiskřením v očích.

V pondělí ráno se Alpha Wade právě probudil a připravoval snídani, když si všiml, že tři děti jsou již oblečené a připravené k odchodu.

Donna vběhla do Nellyina pokoje a vytáhla ze sebe oblečení. "Nelly, obleč si tenhle bojový oblek! Většina lidí v oddělení programování jsou chlapi. Protože mají rádi roztomilé a sexy styly, nebudou ti dělat těžkou práci. Hodně štěstí dnes!"

Nelly hravě hodila polštář po Donně, která se mu zkušeně vyhýbala. "Doženeme to později večer! Už vyrážím!"

Nelly si zakryla obličej přikrývkou a ulehla zpět do spánku.

Když Donna odcházela, zavolala na Alfa Wadea: "Gramps, Nelly se probudí, až když jí zazvoní budík. Můžeme odejít hned poté, co dojíme snídani."

Alfa Wadea zahřálo u srdce, když se podíval na tři dobře vychované děti.

Po snídani doprovodil děti do školy. Cestou se nemohl nezeptat: "Donno, když jsou vaše jména uvedena v abecedním pořadí, proč to vaše začíná na D místo C? Jste třetí dítě, že?"

Ben propukl v smích. "Maminka nemá ráda písmeno C! S to jméno dal psovi, kterého jsme měli ve smečce Crescent, takže..."

"Jestli budeš pořád mluvit, tak se naštvu, Bene!" Donna ho varovala hravým zamračením.

"Dobře, budu zticha," souhlasil Ben s vědomím, že další škádlení Donny by vedlo k potížím.

Alpha Wade se vedle nich zasmál a pochopil důvody Donniny averze vůči písmenu C.

"Babičky, má maminčina nechuť k číslu tři něco společného s tátou?" zeptal se náhle Tony a překvapil Alfa Wadea, když hleděl na Tonyho odraz ve zpětném zrcátku. I když Tony vypadal tiše, měl bystrou mysl a pozornou povahu, podobně jako Alpha Kilian.

Donna a Ben ztichli s očima upřenýma na Alfa Wadea a čekali na jeho odpověď.

Ačkoli Alpha Wade neměl chuť dětem lhát, nevěděl, jak na jejich otázku odpovědět. "To fakt nevím. Jestli chceš odpověď, budeš se muset zeptat mámy."

"Bábi, asi už víte, kdo je náš tatínek, že?" Ben tlačil dál.

Alpha Wade zůstal zticha, srdce mu ztížila tíha nevyřčené pravdy.

"To znamená, že to uznává!" Donna vítězoslavně přikývla.

Beze slov, Alpha Wade mohl nabídnout pouze rezignační povzdech. Zdálo se, že dětská zvědavost nezná mezí.

"No, neztěžujme to babičce. Musí mít své důvody, proč nám to neřekl. Kromě toho máme maminku, a to stačí," prohlásil Tony a jeho autoritativní tón Donnu a Bena umlčel.

Když byl výslech konečně u konce, Alpha Wade cítil, jak ho zaplavila vlna úlevy.

Ačkoli se zdálo, že tři děti jsou neškodné, zdaleka k tomu neměly.

Nelly mezitím dál tvrdě spala, nerušená událostmi, které se kolem ní odehrávaly.

Jakmile zazvonil budík, konečně se probrala ze spánku.

Po osvěžení si neochotně oblékla „bitevní oblek“, který připravila Donna. Avšak ve chvíli, kdy se spatřila v zrcadle, její úsměv zmizel.

Růžové šaty, téměř připomínající uniformu, zvýrazňovaly její svůdnou postavu. Nosit takové oblečení by vyvolalo rozpaky.

Nelly však věděla lépe, než vzdorovat Donnině vůli. Kdyby ho nenosila, Donna by bezpochyby udělala scénu.

Vytáhla proto černé sako a přehodila ho přes šaty. Problém vyřešen.

Po sbalení věcí se Nelly vydala do práce.

Zprávy o její kráse se již rozšířily po celé společnosti a mnozí, kteří ji neviděli, toužili po jejím pohledu.

Když tedy vstoupila do kanceláře, cítila na sobě nespočet pohledů. Některé pohledy byly přátelské, zatímco jiné překypovaly nepřátelstvím.

"Vidíš ji? Je hezká, že? Slyšel jsem, že ani neměla na sobě make-up, když onehdy přišla," zašeptal jeden člověk v úžasu.

"Tsk! Podívejte se, co má na sobě do práce. Je jasné, že nemá v úmyslu skutečně pracovat. Všichni o ní tvrdíte, že je bohyně, ale já si myslím, že je velmi přeceňovaná," posmíval se další pohrdavě.

"Jo! Pravděpodobně tvrdila, že nenosila make-up jen proto, aby vypadala 'přirozeně'." Muži si toho možná nevšimnou, ale ona to před námi nemůže skrývat, s největší pravděpodobností je to mazaná žena, která předstírá, že je nevinná."

"Opravdu?" zeptal se tázavě kolega.

Přestože oddělení programování bylo převážně mužské, existovala i další oddělení. Donna si pro Nelly určitě dělala nepřátele!

Aniž by se tím zabývala, Nelly zamířila přímo ke své pracovní stanici. Když dorazila dříve, seznámila se s personálem. Po dokončení nezbytných vstupních procedur ji její manažer Nelson zavedl k jejímu stolu. "Ode dneška to bude tvůj pracovní prostor, Nelly!"

Nellyin stůl byl umístěn odděleně od ostatních, jako by pracovala v izolaci. Aniž by to tušila, toto uspořádání bylo jednomyslným rozhodnutím oddělení programování. Báli se, že příliš blízko ní by jim bránilo v soustředění. Tak se ocitla v izolaci.

"Děkuji," odpověděla Nelly zdvořile.

"Nemáte zač! Jen tvrdě pracujte, dobře? Připojili jste se v ideální čas. Dnes k nám přichází významný klient. Zajištění tohoto obchodu by z vás udělalo šťastnou hvězdu naší společnosti!" zvolal Nelson a sálalo z něj skutečné vzrušení.

Nelly se usmála, nedovolila si příliš vyčíst z jeho slov.

V tu chvíli začal Nelsonovi zvonit telefon. Když si všiml čísla volajícího, v očích se mu lesklo vzrušení. "Nelly, seznam se s Chrisem a ostatními. Můžeš se k nám připojit na schůzku a učit se za pochodu. Dobře, klient dorazil. Musím je jít pozdravit." S tím spěchal pryč a nechal tam Nelly stát mírně zmatenou.

Než se stačila posadit, Chris k ní přistoupil. "Ahoj, já jsem Chris Dunne."

"Ahoj!" Nelly zdvořile natáhla ruku.

Ale místo toho, aby jí Chris potřásl rukou, vydal varování. "Dnešní projekt je pro mě nanejvýš důležitý. Můžete pozorovat a učit se, ale doufám, že nebudete bránit ani sabotovat pokrok ." Aniž by čekal na odpověď, náhle se otočil a odešel.

Nelly tam zůstala stát, odstrčená stranou a propuštěná.

Pravá cesta měla začít.