Kapitola 57

-Árie-

Chvíli bylo ticho, ale někdo číhal ve dveřích, tím jsem si byl jistý. Podezřívavě jsem přimhouřil oči a dál pozoroval dveře. Nevěděl jsem, co si mám myslet, ani jsem nechápal, jestli ten pocit, který jsem měl, byl strach nebo něco jiného. Následoval bych svůj instinkt a zavřel dveře.

Slyšel jsem zaskřípání a lehce jsem nadskočil. Dveře se otevřely a Adonai jimi šel. Trochu jsem si položil ruku na hruď, abych zklidnil tep. Adonai se na mě podíval, jako by nečekal, že mě uvidí vzhůru a sedím na mé posteli a vypadá, jako bych čekal, že vejde.