Kapitola 92

Tu noc mi spánek unikal. Převaloval jsem se v posteli, zíval a mnul si oči, ale stále jsem nemohl usnout. Počítal jsem ovečky, mnohokrát zamrkal očima, ale už byla půlnoc, ale bez spánku. Mé tělo bylo unavené, ale moje mysl odmítala vypnout.

Natahoval jsem se po telefonu, abych uběhl čas, když se dveře se skřípěním otevřely a vešel můj kamarád. Odmlčel se, když viděl, jak natahuji ruku k nočnímu stolku.

"Jsi vzhůru," zamumlal překvapeně.