Stáhněte si aplikaci

Apple Store Google Pay

Seznam kapitol

  1. Kapitola 151
  2. Kapitola 152
  3. Kapitola 153
  4. Kapitola 154
  5. Kapitola 155
  6. Kapitola 156
  7. Kapitola 157
  8. Kapitola 158
  9. Kapitola 159
  10. Kapitola 160
  11. Kapitola 161
  12. Kapitola 162
  13. Kapitola 163
  14. Kapitola 164
  15. Kapitola 165
  16. Kapitola 166
  17. Kapitola 167
  18. Kapitola 168
  19. Kapitola 169
  20. Kapitola 170
  21. Kapitola 171
  22. Kapitola 172
  23. Kapitola 173
  24. Kapitola 174
  25. Kapitola 175
  26. Kapitola 176
  27. Kapitola 177
  28. Kapitola 178
  29. Kapitola 179
  30. Kapitola 180
  31. Kapitola 181
  32. Kapitola 182
  33. Kapitola 183
  34. Kapitola 184
  35. Kapitola 185
  36. Kapitola 186
  37. Kapitola 187
  38. Kapitola 188
  39. Kapitola 189
  40. Kapitola 190
  41. Kapitola 191
  42. Kapitola 192
  43. Kapitola 193
  44. Kapitola 194
  45. Kapitola 195
  46. Kapitola 196
  47. Kapitola 197
  48. Kapitola 198
  49. Kapitola 199
  50. Kapitola 200

Kapitola 5

Stojím ve dveřích svého nového pokoje s otevřenou pusou. To musí být chyba. Tohle není nic, co byste od koleje čekali. Toto je spíše hotelové apartmá. Postel je obrovská, přinejmenším královská, a polštáře jsou jako plyšová obláčky, do kterých chci prostě skočit. Je tam toaletní stolek se zrcadlem a šatní skříň, která je skoro tak velká jako celý můj pokoj na koleji na Mount University. Velké okno je orámováno poličkami s knihami všech žánrů, které si jen můžete přát, a je zde útulné sedátko u okna s polštáři a přikrývkou. Skoro vyjeknu vzrušením. K dispozici je malá pracovní deska s příslušenstvím pro přípravu čaje a kávy a mini ledničkou. V koupelně je nejen sprchový kout, ale i velká vana. Celé to místo je luxus, který jsem kdy viděl jen v televizi a vůbec netuším, jak za to zaplatím, protože si nemyslím, že by mi brigáda kolem studia sekla. Zahlédnu se v koupelnovém zrcadle a krčím se. Mám rozcuchané vlasy a mám na sobě košili na spaní s kraťasy a své špinavé conversky, které mi policistka Shelby dovolila nazout, než mě odvezla na stanici. Tady vypadám úplně mimo. Vzadu na dveřích koupelny si všimnu županu a v koupelnové skříňce je hromada ručníků a toaletních potřeb. Není to ideální, ale mohl bych se zatím osprchovat a převléknout do županu. Doufám, že mi moje věci brzy přinesou, protože budu ve škole pro posměch, když nebudu mít v šatníku nic jiného než župan a oblečení na spaní. Po horké sprše se cítím milionkrát lépe. Zabalím se do luxusní róby a zamířím k poličkám s knihami, abych si prohlédl výběr. Skočit do cizího bláznivého světa zní jako skvělé rozptýlení, zatímco čekám, až mi někdo přinese moje věci a představí mi můj nový život. Kniha s názvem 'Greys' mě upoutá, a přestože to není fikce, v kterou jsem doufal, vypadá to jako dobré místo, kde začít poznávat svůj nový život. Vlezu do okenního koutu a začnu číst. Dozvěděl jsem se, že Šedí jsou nadlidská rasa, která má schopnosti, které zahrnují, ale nejsou omezeny na; super síla, manifestace, teleportace, tvarová změna, vyšší rychlost, nutkání, telepatie a telekineze. Vydechnu a zavřu knihu, už se cítím ohromeně a nejsem si jistý, jestli tomu všemu můžu věřit. Hlasy za mým oknem upoutají mou pozornost a nakloním se blíž, abych se podíval dolů na zem venku. K mé budově míří skupina mužů, hravě se strkají a strkají do sebe, a když se přibližují, všiml jsem si, jak jsou špinaví a rozcuchaní. Možná byli součástí skupiny, která dříve prováděla bojový výcvik. Muži se nahrnuli do dveří pod mým pokojem a zmizeli z dohledu, kromě jednoho. Z tohoto úhlu nevidím moc jeho rysů, ale vypadá vysoký s rozcuchanými blond vlasy, které jsou nahoře dlouhé, ale po stranách vyholené. Zdá se zmatený, když se otáčí a prohlíží své okolí, možná někoho hledá. Podívám se směrem, kterým se dívá, jestli nevidím někoho, na koho by mohl čekat, ale nikdo jiný v dohledu není. Podívám se zpět na muže a zalapám po dechu, uskočím z okna, když vidím, jak zírá přímo na mě. Přísahám, že jeho oči zářily modře jako pan Collins těsně předtím, než na mě použil své síly. Jakmile jsem se uklidnil, pomalu se vracím k oknu a nahlížím přes parapet, abych zjistil, jestli tam ještě je. Vydechnu, když najdu dvůr opět prázdný. Zaklepání na mé dveře mě znovu přinutí vyskočit. Proč jsem najednou tak nervózní? Vlastně je to blbá otázka. Byl jsem doslova vytažen ze svého života a vržen do zcela nové říše, kde lidé mají moc a mohou mi přikázat, abych dělal, co se jim zlíbí. Musím si udržet ostražitost a rozum, jestli na tomhle místě přežiju. Otevřu dveře v očekávání, že uvidím pana Collinse, Clarrisu nebo někoho, kdo doručuje mé věci, ale obličej, který mě vítá, není žádný z nich. Je to ten blonďák, kterého jsem viděl skrz okno.

Stojím ve dveřích svého nového pokoje s otevřenou pusou. To musí být chyba. Tohle není nic, co byste od koleje čekali. Toto je spíše hotelové apartmá. Postel je obrovská, přinejmenším královská, a polštáře jsou jako plyšová obláčky, do kterých chci prostě skočit. Je tam toaletní stolek se zrcadlem a šatní skříň, která je skoro tak velká jako celý můj pokoj na koleji na Mount University. Velké okno je orámováno poličkami s knihami všech žánrů, které si jen můžete přát, a je zde útulné sedátko u okna s polštáři a přikrývkou. Skoro vyjeknu vzrušením. K dispozici je malá pracovní deska s příslušenstvím pro přípravu čaje a kávy a mini ledničkou. V koupelně je nejen sprchový kout, ale i velká vana. Celé to místo je luxus, který jsem kdy viděl jen v televizi a vůbec netuším, jak za to zaplatím, protože si nemyslím, že by mi brigáda kolem studia sekla. Zahlédnu se v koupelnovém zrcadle a krčím se. Mám rozcuchané vlasy a mám na sobě košili na spaní s kraťasy a své špinavé conversky, které mi policistka Shelby dovolila nazout, než mě odvezla na stanici. Tady vypadám úplně mimo. Vzadu na dveřích koupelny si všimnu županu a v koupelnové skříňce je hromada ručníků a toaletních potřeb. Není to ideální, ale mohl bych se zatím osprchovat a převléknout do županu. Doufám, že mi moje věci brzy přinesou, protože budu ve škole pro posměch, když nebudu mít v šatníku nic jiného než župan a oblečení na spaní. Po horké sprše se cítím milionkrát lépe. Zabalím se do luxusní róby a zamířím k poličkám s knihami, abych si prohlédl výběr. Skočit do cizího bláznivého světa zní jako skvělé rozptýlení, zatímco čekám, až mi někdo přinese moje věci a představí mi můj nový život. Kniha s názvem 'Greys' mě upoutá, a přestože to není fikce, v kterou jsem doufal, vypadá to jako dobré místo, kde začít poznávat svůj nový život. Vlezu do okenního koutu a začnu číst. Dozvěděl jsem se, že Šedí jsou nadlidská rasa, která má schopnosti, které zahrnují, ale nejsou omezeny na; super síla, manifestace, teleportace, tvarová změna, vyšší rychlost, nutkání, telepatie a telekineze. Vydechnu a zavřu knihu, už se cítím ohromeně a nejsem si jistý, jestli tomu všemu můžu věřit. Hlasy za mým oknem upoutají mou pozornost a nakloním se blíž, abych se podíval dolů na zem venku. K mé budově míří skupina mužů, hravě se strkají a strkají do sebe, a když se přibližují, všiml jsem si, jak jsou špinaví a rozcuchaní. Možná byli součástí skupiny, která dříve prováděla bojový výcvik. Muži se nahrnuli do dveří pod mým pokojem a zmizeli z dohledu, kromě jednoho. Z tohoto úhlu nevidím moc jeho rysů, ale vypadá vysoký s rozcuchanými blond vlasy, které jsou nahoře dlouhé, ale po stranách vyholené. Zdá se zmatený, když se otáčí a prohlíží své okolí, možná někoho hledá. Podívám se směrem, kterým se dívá, jestli nevidím někoho, na koho by mohl čekat, ale nikdo jiný v dohledu není. Podívám se zpět na muže a zalapám po dechu, uskočím z okna, když vidím, jak zírá přímo na mě. Přísahám, že jeho oči zářily modře jako pan Collins těsně předtím, než na mě použil své síly. Jakmile jsem se uklidnil, pomalu se vracím k oknu a nahlížím přes parapet, abych zjistil, jestli tam ještě je. Vydechnu, když najdu dvůr opět prázdný. Zaklepání na mé dveře mě znovu přinutí vyskočit. Proč jsem najednou tak nervózní? Vlastně je to blbá otázka. Byl jsem doslova vytažen ze svého života a vržen do zcela nové říše, kde lidé mají moc a mohou mi přikázat, abych dělal, co se jim zlíbí. Musím si udržet ostražitost a rozum, jestli na tomhle místě přežiju. Otevřu dveře v očekávání, že uvidím pana Collinse, Clarrisu nebo někoho, kdo doručuje mé věci, ale obličej, který mě vítá, není žádný z nich. Je to ten blonďák, kterého jsem viděl skrz okno.

"Tak ahoj nová holka," zašklebí se na mě s těmi nejdokonalejšími bílými zuby.

"Ahoj," odpovím rozpačitě a uchopím přední část hábitu, abych se ujistil, že neblikám něčím, co nechci, aby viděl. slyším kroky přicházející chodbou a ten blonďák se řítí do mého pokoje a zavře za sebou dveře, přičemž mě málem srazí.

"Co sakra?" Žádám a snažím se nedat najevo žádný strach.

„Psst,“ řekne tiše a přiloží si prst na rty. Už na něj začnu křičet, aby vystoupil, když zaslechnu hlasy na druhé straně dveří. Když se zdá, že hlasy procházejí kolem, blondýna se zasměje. "Promiň, chtěl jsem s tebou mluvit, než ostatní kluci zjistí, že jsi tady, já jsem Ethan Henry, tvůj nový soused," vysvětluje a podává ruku, aby si potřásl. Nervózně se kousu do spodního rtu a přemýšlím, jestli tomu chlapovi mám věřit. "Nekoušem," ujišťuje, očividně si všiml mého váhání. Dívám se mu do očí a vidím tam laskavost. Něco hluboko ve mně mi říká, že mu můžu věřit, že bude důležitou součástí mého nového života zde.

"Jsem Sophia," řeknu nakonec, vezmu jeho nataženou ruku a potřesu s ní. Jeho oči modře blikají a jeho oči se rozšiřují, když mnou projde záblesk strachu těsně předtím, než všechno zčerná.

تم النسخ بنجاح!