Kapitola 64

„Můj!“ vyhrknou mi slova a jako by mě vlk slyšel, zastaví se. Otočí hlavu a jeho zářící modré oči okamžitě najdou ty moje. Poznávám ho, je to Jack. Vypadá to, jako by s ním probíhal nějaký vnitřní boj, světlo v jeho očích pohasne, než se rozzáří ještě jasněji, a pak odtrhne zrak od mých a pokračuje v cestě hustým lesem a pryč z dohledu.

„Jejda, něčí vlk právě poprvé zahlédl jednoho ze svých druhů,“ říká Ethan a přichází si k nám.

„Až se na to budeš cítit dobře, měli bychom si všichni společně zaběhat, bude dobré, aby se naši vlci konečně setkali,“ říká Alexander.