Kapitola 242 JSI MOJE ODMĚNA

Neschopnost vidět a spoléhat se pouze na sluch a hmat mě trochu znervózňovalo. Mohl jsem ho špehovat pomocí magie, ale rozhodl jsem se to neudělat – řídil bych se jeho vůlí.

Najednou se o ty moje otřely tenké, studené a suché rty.

Cítil jsem, jak mi vlhkost jeho jazyka klouže po spodním rtu, a když ho uchopil a nasál mezi zuby, z úst mi unikl lapal po dechu.