Kapitola 115

Tento večer nemohl dopadnout lépe. Večeře, atmosféra, úžasná společnost, bylo to perfektní. Teď jsme tady na vyhlídce a noc je nádherná. Je to trochu cool, ale to jen znamená, že budu mít výmluvu, abych si Caru přitáhl blíž k sobě.

Opravdu mě zajímá, proč Artemis vrní tak hlasitě, že ji slyším, ale když Cara řekne, že mi to nechce říct, nechám to plynout. Mám něco, co s ní musím probrat. Přemýšlím o tom od včerejšího večera, a když už jsme tady, spolu a sami, myslím, že je čas.

Opřu se o strom a poplácám si nohu. "Pojď si ke mně sednout?" ptám se. Celou noc jsem se jí dotýkal a teď, když sedí dál ode mě, je prostor kolem mě nepříjemně prázdný.