Kapitola 169

Jsem zpátky v pekle. Ten křik, strach, krev, to mě obklopuje. Jak jsem se sem dostal? Myslel jsem, že jsem utekl. Myslel jsem, že jsem volný. Snažím se vzpomenout si, co se stalo, ale nejde to. Mé smysly jsou zahlceny zvuky a pachem krmné místnosti.

Panika, kterou cítím, jen zesílí, když se rozhlédnu a přítele nevidím. Sarah. Jak poznám její jméno? Nemůžu si vzpomenout, ale není tady. Jsem to jen já a všichni umírající lidé. Možná jsem mrtvý. Tohle není místo, kde jsem čekal, že skončím. Myslel jsem, že budu s rodiči, někde v bezpečí.

Skoro jako by mě bohyně Měsíce slyšela, zachytil jsem vůni lesa. Vůně. které jsem tak dávno miloval, když jsme se s matkou procházely a sbíraly rostliny a bylinky. Vůně zesílí, když mě najednou obklopí a já už nejsem v upíří doupěti, ale jsem zpátky v lese.