Kapitola 35

I když jsem byl šťastný, že je pátek, děsil jsem se dalšího veřejného projevu vůle mezi Alfami. Mohl jsem jen doufat, že moje nabídka Liamovi na trénink a večeři mu pomohla cítit se dostatečně klidná, že se dnes ve škole znovu neukázal.

V době oběda jsem byl nervózní. Nejen, že všichni, a myslím tím KAŽDÝ ve škole, mluvili o tom, co se včera stalo (dokonce dva učitelé se zeptali, jestli preferuji jednoho z Alfů. Vážně??), ale co když se můj záhadný muž zalekl? Nebo hůř, co když nebyl a Liam se znovu objevil?

Když jsem vešel do jídelny, nebyl jsem si jistý, jestli se mi ulevilo nebo mě bolelo, že na mě nikdo nečeká.