Kapitola 40
Když jsem se setkal s Ailduinem, bylo to v jeho pracovně. Tam jsem viděl knihu. Tehdy mi připadalo divné, že měl knihu o historii vlkodlačích strážců, ale moc jsem o tom nepřemýšlel, protože jsem se musel starat o jiné, důležitější věci, jako je zajištění, aby byli členové naší smečky v pořádku. Ailduin mi řekl, že je mým dlužníkem. Upřímně, nikdy jsem nečekal, že budu žádat oplácení. Neudělal jsem to proto, abych měl co využít proti jeho rodině, udělal jsem to, protože to byla správná věc. Aolisovi bylo v té době pouhých 5 let.
Poté, když jsem měl čas o tom přemýšlet, začal jsem hledat kopii knihy a myslel jsem si, že by bylo dobré mít. Po téměř roce hledání a nic jsem nenašel, oslovil jsem s tím otce. Tehdy jsem se dozvěděl, že existuje pouze jedna podobná kniha, napsaná Guardians, pro Guardians. Stále si nejsem jistý, jak Ailduinovi předkové získali kopii, ale teď je tam, kde by měla být, v rukou vlkodlačího opatrovníka.
Sleduji, jak se Cara znovu ptá na kartu. Neexistoval způsob, jak by se pro mě Ailduin choval jako „doručovatel“. Měl jsem štěstí, že jsem mu knihu doručil. Jediný důvod, proč to udělal, je ten, že je tak cenný, že by ho nikdy nesvěřil jen tak někomu. A musel jsem mu slíbit, že to půjde ke Guardianovi, skutečným strážcům knihy.