Kapitola 70

Najednou se dveře rozletí a vše utichne. Pak slyším těžký dech.

"Dostanu ji odtud." Ten hlas znám, ale neumím ho zařadit. Zní to povědomě, uklidňující. Doufám, že to myslí tím, že mě odsud dostane.

Cítím, jak se mi přerušily pouta na zápěstích, ta osoba syčí, když se stříbro dotýká její kůže. Pak mě zvedají, drží mě v silných pažích, díky kterým se cítím bezpečně. Divné, ani nevím, kdo to je, ale cítím se bezpečně. Vůně čerstvě uvařeného brownies zaplavuje mé smysly. Instinktivně se opřu do vůně, snažím se do ní schoulit, ale moje tělo stále nereaguje.