Kapitola 80
Táta na mě vrhne postranní pohled. "Kdyby to bylo na mně, nechal bych to trvat déle, ale je to na tobě, když jsi teď zpátky na nohou."
Usměju se na tátu, a když zastavujeme k domu, otočí se ke mně. "A...možná jsi ochoten jim odpustit mnohem rychleji než já."
"Proč to?"