Kapitola 34 č.34

Emmina poslední naděje zemřela tím telefonátem. Útočník ji nadále napadal. Silnými doteky ji chytil za prsa a ona pod ním pořád kopala a křičela. Jeho ústa se táhla podél jejího krku v uslintaných, nedbalých polibcích a kousnutích.

" Taková jemná kůže," poznamenal. "A tvoje prsa jsou dokonalá." Pěkný a mladý. Přesně tak, jak je mám rád." Šel si dát jeden do úst, ale Emma se svíjela a bojovala proti němu. S uvolněnýma nohama se vystrčila nahoru a on spadl zpátky. Pokusila se vstát, zoufale toužila po každé příležitosti, kterou mohla využít. Byl však mnohem větší. Přitáhl si ji zpět a přitiskl ji pod sebe. Emma zuřila panikou. Musela mu uniknout. Prostě musela.

" Bylo by snazší, kdybyste zůstali v klidu a prostě to přijali," zavrčel.