Kapitola 1574

" Počkej. Zůstáváš vzhůru?" "Jo. Nemůžu spát, tak jsem napsal pár přátelům. Zahrajeme si nějaké videohry,“ zasmál se Julian. Jessie se posadila a držela ho za paži. "Jsem důležitější než tvoje hry." Ty neodcházíš."

Huh. Julian chtěl jen záminku k odchodu. Kdyby tu zůstal déle, mohl by uvolnit své vnitřní zvíře. "Takže chceš, abych zůstal?" Chraplavě se zeptal: "Víš, co to znamená, že?"

Jessie našpulila rty. Bylo jí trapné to říct, ale přesto sebrala odvahu a promluvila. "Já vím. Už nejsem dítě." Julian polkl. Sklonil se a držel její ruce nad její hlavou. "Nebudeš toho litovat?"