Kapitola 32 Kdysi dávno neměla domov
Olivie vyzařovala vzrušení, prakticky zářila. Pustila Henryho ruku a přistoupila k Emmě, sebevědomě se postavila, než se otočila k Ethanovi.
"Ethan Phillips, Sophiin blízký přítel, že? Jsem Sophiina nevlastní matka. Prosím, klidně mi říkejte Olivie." Natáhla k němu ruku a její tvář zdobil nablýskaný, skoro až příliš dokonalý úsměv.
Ale Ethan se nepohnul. Jeho ruce zůstaly zabořené v kapsách a jeho bystré oči si prohlížely místnost s mrazivou intenzitou. Ani se nepodíval na její nabídnutou ruku.