Kapitola 18 - Sakra, osud!

Její oči se třepotavě otevřely. Pocit, že se jí po tak dlouhé době konečně podařilo pořádně se vyspat, byl euforický. Usmála se pro sebe a pokusila se natáhnout ruce, když si na něco vzpomněla.

NEBYLA v ložnici.

Už se nemohla natáhnout, protože měla ruce svázané ve smrtelném sevření. Jemné chrápání jí prozradilo, že NENÍ sama. Postupně zvedla hlavu, aby si uvědomila, že spala nad rozpáleným tělem toho nejhezčího muže, kterého kdy viděla a potkala. Stále spal a přitulil se k jejímu tělu.