Kapitola 4- Cukr
Zaklepala na dveře svého bytu. V okamžiku ji otevřel Henry.
„ Stál jsi tam a čekal na mě, Henry? Haha." Vrhla se na něj a přivázala mu ruce kolem krku, takže ztuhl.
Naklonil se dopředu, trochu jí očichal ústa, a pak se jeho oči rozšířily: "Jsi opilá?"
Ale místo odpovědi se dál smála, její hlava se opřela o jeho hruď, „Jo. Chtěl jsem si jen užít."
Její řeč byla nezřetelná. Omotal ji kolem pasu a pomohl jí do ložnice. Posadil ji na postel a poklekl na podlahu, aby jí sundal sandály.
" Odnesli všechno, Henry." Řekla mu šeptem a její rty se našpulily. Hunter zvedl oči a podíval se do jejích slz plných očí.
" Odnášejí to jeden po druhém." Naklonila se k němu blíž a prsty mu přejela po vlasech. „Měl bys k nim jít taky, Henry. Já nic nemám." Z oka jí unikla osamělá slza. Otevřela dlaně před jeho očima: „Vidíš? Nic. Nemám tě čím živit." Pak se zase začala smát jako blázen.
Hunter nevěděl, co říct. Dnes ráno, když snídal, ani na vteřinu nepřemýšlel, jestli něco snědla nebo ne. Většinu času našel její žvýkačku a teď pochopil důvod. Ubohé děvče jsem se snažil ovládnout návaly hladu.
Poté, co se s ní setkal, s ní téměř nemluvil. Byla to ona, kdo mluvil.
Chtěl jí nejdřív převléknout šaty, ale ona ho neustále plácala po ruce. Vzdal to a zastrčil ji do postele. Něco si ze spánku mumlala, zatímco on se jí upřeně díval do tváře.
Velmi jemně odtáhl pramínek vlasů z jejího čela. "Všechno bude v pořádku." Věci se brzy změní." Neslyšela jeho šepot, protože teď tvrdě spala a pevně svírala jeho ruku.
" Slibuji, maličká." Z náhlého popudu se naklonil dopředu a velmi lehce ji políbil na koutek úst.
Obočí se mu trochu svraštilo, když si olízl rty, aby ucítil tu chuť. Chutnala jako... jako?
Nepamatoval si, ale chuť byla famózní . Znovu se naklonil a znovu ji jemně políbil. Výrazy jeho tváře byly nečitelné. Jeho oči padly na jemnou ruku, která svírala jeho silnou. Zhluboka se nadechl a položil hlavu na polštář.
" Miláčku." Zašeptal: "Chutnáš jako cukr."
***
Když otevřela oči, pořád se dívala do stropu. Moc si toho nepamatovala, kromě toho, že byla zraněná a opilá. Někdo se slitoval a pomohl jí s najmutím taxíku.
Poté si ale nic nepamatovala. Otočila hlavu a pak se zpříma posadila. Natáhla se pro svůj telefon, na kterém bylo slyšet jedenáct ráno.
Hovno! Bože! Zmeškala rozhovor v devět hodin. Její šaty vypadaly pomačkané a ušpiněné. Můj! Můj! Co udělala?
" Bože!" Pokusila se posadit a běžela do koupelny a držela si hlavu, která jí připadala těžká. Ve chvíli, kdy vtrhla dovnitř, našla Henryho vycházet ze sprchy.
Oči se jí rozšířily rozpaky.
„Umm. Já jsem... to jsem nevěděl... Chci říct, že jsem zapomněl, že jsi tam byl... Já…“ Když se k ní přiblížil, tápala ve slovech. Voněl božsky. Uvědomila si to a pokusila se vrátit, což mělo za následek náraz do zdi.
Polkla svůj pliv ze všech sil, aby se vyhnula pohledu dolů, což znamenalo podívat se mu do očí. Touha proměnit se v hmyz a zalézt do kouta zesílila.
Jeho tvář byla stále vážná, ale jeho oči. Bylo to poprvé, co viděla v těch modrých koulích tančit neplechu. Srdce se jí zrychlilo, když si uvědomila, že se k ní naklání. Jeho dlaně se opřely o zeď po obou jejích stranách. Obklopila své tělo mezi ním a zdí.
Chystá se ji políbit? Jaký by to byl pocit? Její hlava, která pulzovala, než vstoupila do koupelny, byla nyní v klidu.
Takový magický dopad! Ó!
Jeho tvář byla tak blízko, že cítila jeho mátový dech na své tváři. Uvědomila si, že se jí také dívá do očí.
Její ruce měly náhlé nutkání dotknout se svalů na jeho těle, jeho plochých břišních svalů.
Z nějakého důvodu začínala dýchat, když se jeho tvář začala přibližovat, zavřela oči a čekala, až na ní jeho rty přistanou. Cítila teplo, které z něj vyzařovalo.
Čekala... a čekala tak dlouho. Proč to bral věčnost, sakra?
Ale pak najednou z ničeho nic ji letmo políbil na špičku nosu, než vzal ručník z háčku za ní.
„ Chtěl jsem jen ručník, cukre. Navíc pamatuješ? Jsem gay." Otevřela oči.
" Co?" Stála tupě, když slyšela, jak se chechtá, a odešla z koupelny a uvázala kolem sebe ručník.
Když se dveře zavřely, stála tam a snažila se vdechnout kyslík. Ten muž ji velmi dokázal přimět k tomu, aby vyrazila dech. Otočila se a oči jí padly na její obraz v zrcadle. Paní v zrcadle vypadala tak zmateně s oteklýma očima a zrudlým obličejem.
Po sprše se oblékla a vyšla ven. Byl tam jen v džínách. Vyhnula se pohledu na šestibalnou krásku a odběhla do kuchyně. Potřebovala mu připravit snídani.
Za pár minut mu připravila palačinky se dvěma šálky kouřící kávy. Při jeho přípravě sama žvýkala dvě pšeničné sušenky a pak si pustila žvýkačku. Teď jí stačila káva.
Potřebovala vidět, kolik potravin zbývá a jak může nakupovat s omezeným rozpočtem. Pokládala ji na malý stolek, když do místnosti vešel Hunter.
Sakra. Proč byl stále bez košile, člověče?
Přišel a tiše se posadil, ale z nějakého důvodu na sobě cítila jeho oči.
" Dobré ráno. " Dnes jsi bez notebooku." Poznamenala, ale nedostala žádnou odpověď.
Položila před něj jeho talíř se šálkem kávy a chystala se napít ze svého vlastního šálku, když se k jejímu obličeji přiblížila velká ruka s kouskem palačinky namočené v těžkém sirupu zapíchnutém do vidličky.
Nechápala, že se na něj podívala, ale on jen kývl hlavou a tiše ji požádal, aby to šla do toho a snědla to. Její ústa se už pohybovala kvůli žvýkačce v ústech. Přiblížil druhou dlaň k její tváři: "Plivni žvýkačku."
"Ne, Henry." Věnovala mu chvějící se úsměv: „Právě jsem snídala v kuchyni a teď jsem plná. Navíc…”
" Plivni žvýkačku a sněz ji, cukre. " Potřebujete to." Něco se změnilo přes noc. Dvakrát ji nazval cukrem.
Nevěděla, co včera v noci dělala. Doufala, že to není nic neslušného.
" Omlouvám se za včerejší noc. " Doufám, že jsem se nepokoušel udělat něco urážlivého."
" Nic jsi neudělal. " Byl jsem ten, kdo…“ Zamumlal si pod vousy: „Nech toho.
Nerozuměla tomu, co se snažil říct: „No tak. Sněz to.” Ach jo! Proč cítila vlhkost v očích? Mrknutím potlačila slzy, otevřela ústa a po vyjmutí žvýkačky kousla.
Pak rozdělil jídlo na dvě poloviny a dal jí vidličku do ruky: „Tady. Tohle je pro tebe...“ Poté, co řekl, že začal jíst svou porci.
Místo jídla se na něj stále dívala.
" Jez." Znovu přikázal, aniž by vzhlédl. S povzdechem začala jíst z talíře.
Nevěděla, proč jí nabízel jídlo. Měl představu o její finanční situaci?
"Proč mi nabízíš jídlo?"
„ Nabízíš mi také jídlo. Tak na to přestaň myslet. Mimochodem, máš dnes nějaké schůzky na pohovor?"
Zavrtěla hlavou. Jaký mělo smysl říkat mu, že už to promeškala? On to nepochopí. Bude? Byla tak zaneprázdněná přemýšlením, že neslyšela zvonek.
" To musí být pro tebe."
" Hmm?" Vrhla na něj tázavý pohled.
" Někdo je u dveří. " Musí to být pro tebe."
" Ach." Rychle vstala a šla ke dveřím, aniž by věděla, kdo to může být. Molly tu nebyla a neměla společenský kruh.
Byl to muž od kurýra. Trochu se zamračila, přijala poštu a vešla dovnitř.
" Co je?" zeptal se jí Henry, ale ona jen zmateně pokrčila rameny. Tištěná obálka měla logo skupiny Levisay.
co by to mohlo být? Včera mě poslali zpět a jmenovali Chloe.
Otevřela ho a začala číst.
Vážená paní Abigail Masonová,
Prošli jsme váš životopis a rozhodli jsme, že jste na pozici, o kterou jste se ucházela, příliš kvalifikovaná. Chceme vám tedy nabídnout pozici hlavního manažera pro náš program zmocnění na státní úrovni.
Levisay group vám poskytne tento pěkný plat s výhodami, které zahrnují ubytování v hotelu Levisay group s autem v doprovodu řidiče.
Společnost také uhradí vaše léčebné výlohy a nároky.
Pro další diskusi vás žádáme, abyste přišli do naší kanceláře a setkali se s viceprezidentem Ethanem Hanksem.
Čekání na vaši kladnou odpověď.
Pozdravy,
skupina Levisay
Ve chvíli, kdy si to přečetla, se ostře nadechla.
" Co je?" Na Henryho tváři byl nečitelný výraz. Abigail k němu otočila tvář a vyjekla smíchy.
" Ach! Ach bože!" Šíleně se smála. Objala ho, zvedla se na prsty a políbila ho na tvář.
" Tomu nemůžu uvěřit!" Byla tak vzrušená, že si neuvědomila, že na okamžik ztuhl. "Společnost Levisay, kde jsem měl včera získat práci." Zdá se, že… moje modlitby jsou vyslyšeny."