"Dobré ráno dámy!" Starší kolej, Jenna, křičí, když prochází chodbou kolejí a bouchá na každé dveře. Se zasténáním se převalím a natáhnu se, abych zvedl telefon. Přečetl jsem si čas a pak si promnul oči, než znovu zkontroluji čas, protože neexistuje způsob, jak to přečíst správně. Když se rozhlédnu po místnosti, cítím jistotu, že moje oči nyní fungují správně, a znovu zkontroluji čas.
"Matka fluffer!" Proklínám se pod vousy. Poprvé jsem měl pravdu. Je 5:30! To potvrzuje mé podezření, že dokonalá Jenna s příliš přátelským úsměvem je zlo. Je první den univerzity a výuka začíná v 9 hodin. Proč proboha probouzí celou kolej v 5:30? Slyším reptání a nadávky ostatních dívek přes papírově tenké stěny, když Jenna hlasitě oznamuje, že je čas na sprchu. Popadnu polštář a přitisknu si ho na hlavu, abych se pokusil potlačit hluk. Budík jsem měl nastavený na 8:00, což by mi dalo spoustu času na sprchu a snídani před naší první hodinou. Podařilo se mi dostatečně zablokovat hluk, takže jsem začal znovu usínat. BAN, BAN, BANG!
"Sophia Banksová, pokoj číslo 5, neslyším tam žádný pohyb!" Jennin chorobně sladký hlas zavolá dveřmi, když na ně zatluče, a pak začne chrastit klikou dveří. S funěním odhodím polštář o podlahu, odhodím přikrývky a vstanu, dupnu ke dveřím a trhnutím je otevřu.
"Je 5:30!" zasyčím na Jennu. Usmívá se s falešným soucitem, když si mě prohlíží od hlavy k patě .
"Jsem si vědoma času, slečno Banksová, ale letošní akcie budou potřebovat více času na přípravu, pokud chceme, aby někdo z vás vypadal reprezentativně," zazubí se.
"Nejsme dobytek," povzdychnu si a začnu jí zavírat dveře před nosem. Zastaví to nohou ve dveřích a podívá se dolů na svou schránku.
"Sophia Banks, osmnáct let, studuje kriminalistiku. Otec je po smrti, matka trpí psychózou a momentálně žije v zabezpečené nemocnici. Sophia potřebuje podporu, aby mohla zpracovat své emoce a velmi by jí prospěla struktura a rutina. Sophia nemá žádný jiný životní vztah..." Přerušil jsem ji tím, že jsem jí vytrhl schránku z ruky a přečetl si informační list. S každým slovem, které čtu o svých osobních údajích, můj hněv roste, jako každé písmeno přilévá palivo do již rostoucího ohně ve mně. Kdo jí dal tyto informace? Je to jen starší studentka s dobrovolnou rolí vedoucí koleje, na tyto informace nemá právo ani potřebu. Jedná se o porušení soukromí.
"Jak jsi na to přišel?" vidím. Studenti se shromáždili na chodbě a jejich pozornost se nyní soustředila na drama odehrávající se před nimi.
"Jako vedoucí koleje jsem zasvěcen do všech informací, které mi mohou pomoci vás podpořit." říká Jenna a drží hlavu vysoko, jako by se cítila su perior. "Bylo to v prohlášení o zápisu, které jste podepsali a souhlasili s tím, když jste přijali své místo na této univerzitě," dodává. Vytrhnu stránku z klipu, držím ji dolů, a udeřím prkýnkem do její hrudi.
"Neměl jsi žádné právo na ty informace a rozhodně jsi neměl právo je vysílat do celé koleje," křičím, když jsem ji odstrčil od svých dveří. Na její tváři se krátce objeví šok, když její hlava praskne o zeď, než její výraz zmizí a ona se s žuchnutím sesune na podlahu. V omítce na stěně, kde ji narazila, je zřetelná prasklina. Chodbou se ozývají lapání po dechu, když práskám dveřmi. Nevěřícně se o něj opírám a znechuceně se dívám na své ruce.
"Zavolejte někdo sanitku!" Slyším jednu z dívek v hale křičet.
Jak se to stalo? Nestrkal jsem do ní tak silně, že ne? ne, to není možné, nejsem tak silný a sotva jsem se jí dotkl. Asi o něco zakopla a udeřila se do hlavy. Ta trhlina ve zdi už tam musela být a já jsem si jí až doteď nevšiml.
"Dýchá?" Slyším panický hlas, jak se ptá. Neslyším odpověď, když mi začíná zvonit v uších a srdce mi začíná hlasitě bušit. Cítím se, jako by byl kyslík vysát z místnosti, když nasávám lapal po dechu zbytečný vzduch. Hruď se mi stahuje. s každým nádechem se na mě přidává stále větší váha. Moje vidění je rozmazané, než úplně zčerná, pak se zesvětlím a váha se ze mě zvedne, když se uvolním do pokojné temnoty.
"Slečno Banksová probuďte se!" přísný hlas proniká blaženou bublinou ticha, do které jsem upadl. Mrknutím otevřu oči a nechám své rozmazané vidění přizpůsobit se postavě vznášející se nade mnou. Je to baculatá dáma s ponurým výrazem ve tváři, kterou nepoznávám.
"Kdo jsi?" Zamumlám, zvednu se do sedu a rozhlédnu se, abych si prohlédl okolí.
"Jsem důstojník Shelby, jsem u policie Mount University. Musíme vás vzít dolů na stanici," věnuje mi soucitný úsměv, když mě zvedá na nohy. V rozbitých dveřích mého pokoje stojí další policista. Tenhle se zvědavě dívá mezi mě, dveře a škvíru ve zdi, kde se zhroutila Jenna. Nadechnu se, když si vzpomenu, co se stalo. Jenna už tam není, což je dobře. Musel jsem na krátkou dobu omdlít a ona mě nahlásila na policii, že jsem způsobil její pád.
"Omlouvám se strážníku, tohle všechno bylo trochu nedorozumění. Nechtěl jsem, aby spadla, jen jsem ji vystrčil ze svých dveří, abych mohl zavřít dveře a..." Začnu vysvětlovat, dokud policista nezvedne ruku, aby mě zastavil.
"Nech si to na rozhovor, miláčku," řekla tiše a vedla mě z budovy do zadní části čekajícího policejního auta. Moji spolužáci přihlížejí, vrhají soucitné pohledy, úšklebky a naprosté znechucení, když míjím... perfektní, udělal jsem skvělý první dojem.
