Kapitola 47

Díval se na mě, dokud jsem neztratil odvahu podívat se mu do očí. Když to viděl, změkl a jeho rty se zvedly do svůdného úsměvu. Právě v tu chvíli se jeho bezchybná tvář stala výjimečně podmanivou. Okouzlen jeho ohromujícím pohledem jsem stěží mohl odvrátit oči od něj.

" Protože ze mě nemůžeš spustit oči, můžeš si mě podle libosti prohlížet, až budeme později v posteli!"

Když jsem to slyšel, můj mozek se změnil na kaši. Když jsem se znovu probrala, už jsem byla v Michaelově náručí. Bez námahy mě zvedl a vykročil ke schodišti, ignorujíc, jak na nás všechny pokojské civěly.